Z encyklopedie

Ruská modrá kočka


Tato kočka je nápadná svou elegancí, zvláštní barvou a strukturou srsti a ostře zelenýma očima. Zatímco kočky jsou citově vázány hlavně na místo, kde žijí, Ruské kočky velmi silně přilnou k lidem ve svém okolí.

Původ


Původ tohoto plemene není zjištěn se vší jistotou. Na kočky s modrou srstí se narazilo zřejmě před dvěma sty lety v okolí Archangelska, ruského přístavního města u Bílého moře.
V Rusku se postupně z kožešinových zvířat staly miláčky Carů.
Angličtí obchodníci je v polovině 19. století vzali s sebou do Velké Británie.
Tam se vystavovala pod názvem Archangelská. Na konci 19. Století se všechny krátkosrsté modré kočky vystavovaly ve stejné skupině. To málem způsobilo zánik této rasy, protože obdiv posuzovatelů patřil spíše robustnějším anglickým plemenům.
Naštěstí v roce 1912 byla zřízena samostatná třída pro zahraniční plemena a to Ruskou modrou zachránilo.
Druhá světová válka znamenala pro Ruskou modrou opět ohrožení. Po válce zbylo jen několik koček tohoto plemene a proto se pro zachránění, aby nedocházelo k příbuzenskému krytí, muselo sáhnout po cizím plemeni a to po Siamských kočkách s modrými odznaky.
Ty přispěly k záchraně tohoto plemena, bohužel ale zapříčinily, že se Ruská modrá kočka začala podobat modré orientální krátkosrsté kočce. Byla jemnější s přiléhající srstí.
Naštěstí se v polovině šedesátých let rozhodla skupina šlechtitelů znovu obnovit původní ruský typ.
To se jim podařilo a Ruská modrá kočka je opět unikátním plemenem.

Charakter


Vliv siamky na povaze této kočky není znát. Povaha Ruské modré kočky se nedá srovnat s žádným jiným plemenem. Jsou to kočky převážně klidné, velice hravé.
Ruska silně přilne ke „svému“ člověku. K lidem, které nezná, nebývá moc vstřícná.

Péče


Zvláštní (dvojitá) srst ruské kočky vyžaduje málo péče, kvůli husté jemné podsadě se ani časté kartáčování nedoporučuje.
Uši čistíme přípravkem na čištění uší, jen pokud je to nutné.
Ostré konce drápků zaštipujeme kleštičkami.

Vnější znaky


Tělo

Musí působit elegantním dojmem. Nesmí být robustní ani příliš jemné. Ocas je dlouhý, sbíhající do špičky.
Tlapky mají tmavě levandulovou nebo modrošedou barvu.

Hlava

Hlava je široká, nesmí být příliš dlouhá, tvoří krátký klín.
Uši jsou veliké, posazeny vysoko, mají širokou základnu a vybíhají do špičky, vnitřní strana je jen málo osrstěná.
Nos má rovný profil a je modrošedý.
Oči jsou posazeny daleko od sebe, jsou velké, mandlového tvaru. Mají intenzivní zelenou barvu. Žlutá barva očí je považována za chybu, ale může trvat několik let, než se vyvine konečná zelená barva.
Dvorce hmatových vousků musí být plné.
Krk je dlouhý a silný.

Srst

Dvojitá srst je krátká a jemná na dotyk. Dvojitá znamená krátkou jemnou hustou podsadu a delší silnější chlupy. Struktura není srovnatelná s žádným jiným plemenem. Odstává od kůže, nesmí být příliš uhlazená. Měla by být modrošedá se stříbřitým nádechem. Jako chyba se hodnotí náznak kresby nebo bílé chlupy.
Fife uznává pouze a jen modrou barvu srsti. Jsou však i kočičky s černou nebo bílou srstí. Nedávno byla vyšlechtěna i dlouhosrstá ruská modrá kočka: Nebelung.




Použitá literatura: Kompletní encyklopedie koček – Esther Verhoef-Verhallenová a internet

 
počítadlo.abz.cz